Značkařská legenda Milan Pernica oslavil 90. narozeniny
Milan Pernica dne 15. ledna 2019
oslavil své 90. narozeniny (foto: Vít Lodr)
Ing. Milana Pernicu, CSc. Není třeba většině členů KČT dlouze představovat. Dlouholetý zasloužilý člen značkařských rad a komisí KČT, předseda a sekretář komise turistického značení Jihomoravské oblasti KČT, čestný člen Jihomoravské oblasti KČT i KČT. Jelikož 15. ledna 2019 oslavil své 90. narozeniny, požádali jsme jej při této příležitosti o rozhovor, z něhož pro náš web citujeme některé pasáže.
|
Kdo mne vůbec k turistice přivedl? S přírodou mne začal seznamovat můj otec. Spolu jsme se hodně pohybovali v krásném okolí Brna a tím ve mně zřejmě probudil zájem o přírodu a vše, co s tím souvisí. To byl asi ten vnitřní důvod, který mne po osvobození v roce 1945 přivedl ke skautingu a způsobil to, že jsem v organizacích, jejichž hlavní náplní byl a je pobyt v přírodě, zakotvil dodnes.
Ke značení jsem se dostal hned ze začátku svého skautského působení, protože se na náš skautský oddíl obrátil KČT se žádostí o pomoc při značkování. Stali jsme se kolektivním členem odboru KČT Brno II a brzy nato jsem byl vyslán na týdenní značkařské školení, které se konalo v roce 1947 v Lenoře na Šumavě. Tam jsme celý týden chodili okolo Lenory po značených turistických cestách a přemalovávali německé značení na naše české. Od té doby se bez přerušení věnuji značení, a pokud se nemýlím, tak v současné době budu pravděpodobně nejdéle pracujícím kvalifikovaným značkařem.
Co se našeho tehdejšího značení týče, 2. světová válka jej zanechala v dosti zanedbaném stavu, protože připojení pohraničí k Německu vedlo na tomto území z větší části k přeznačkování našich pásových značených tras německým tvarovým značením a ve vnitrozemí se zase dosti obtížně zajišťovalo technické vybavení potřebné pro pravidelnou obnovu tras. Proto hlavním úkolem KČT v poválečném období bylo uvést síť našich TZT do předválečného stavu.
Mé značkařské začátky, rok 1952 (foto: archiv Milana Pernici)
Od 50. do 80. let jsem také vydával turistické průvodce. Krajské výbory Svazu turistiky, což byla taková slabá náhražka KČT, navrhovaly nakladatelství Olympia vedoucí zpracovatele jednotlivých titulů, ti potom sestavovali pracovní kolektivy z odborníků z různých oborů. Protože jsem při provádění mapových zákresů TZT z území celého kraje získal poměrně dobrý přehled o charakteru celé krajiny, stal jsem se vedoucím zpracovatelem tří průvodců, a to Podyjí, Slovácko a Povodí Svratky.
Po obnově činnosti KČT po sametové revoluci probíhala obnova a údržba TZT v podstatě stejným způsobem jako v předcházejících letech. Hlavním a velmi významným úkolem ovšem byla obnova značení v uvolněných příhraničních pásmech podél státní hranice s Rakouskem a Bavorskem, kam zajížděly „brigády" značkařů především z Prahy.
Které období turistickému značení nepřálo? Samozřejmě je velmi důležité hmotné a právní zajištění. Z tohoto hlediska je třeba výrazně negativně hodnotit celé údobí od zahájení sjednocování tělesné výchovy po roce 1950 až po založení Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV) v roce 1957, kdy vedení příslušných složek sjednocené tělovýchovy odsouvalo značení turistických tras na okraj svého zájmu.
Teprve v roce 1958 vydal ÚV ČSTV směrnici o jednotném řízení značení turistických tras v celém Československu. Podle této směrnice byly za značení odpovědné pouze orgány turistiky a všechny jiné organizace nebo jednotlivci mohli značení turistických tras provádět pouze z jejich pověření a podle jejich pokynů.
Vládní usnesení z roku 1962 potom uložilo předsedům krajských národních výborů přispívat přiměřenými částkami z prostředků cestovního ruchu na značení turistických tras. Obě tato opatření do značné míry zbavila značkařské pracovníky finančních starostí, které bývaly v minulých letech jednou z hlavních příčin vzniku nedostatků ve značení.
Tento pozitivní stav přetrvává i v současné době a jsme velmi vděčni jak Ministerstvu pro místní rozvoj, tak krajským úřadům za finanční zabezpečování značení.
Současná situace ukazuje, že rok od roku rozsah naší sítě TZT stále pozvolna roste. Tato situace se ovšem může změnit, protože již nyní máme v průměru asi 1 km TZT na 1 km² území naší republiky. To je zřejmě nejvyšší hustota sítě TZT ze všech evropských států.
Z akce Přátelství bez hranic v roce 2017 (foto: Hana Slabáková)
V současné době se začínáme pozvolna zamýšlet i nad budoucností turistického značení především z hlediska rozvoje globálních navigačních družicových systémů.
I když tyto moderní navigační metody spolehlivě zajišťují volný pohyb terénem, tak snad turistické značení nenahradí, možná jen zeštíhlí. Řada turistů se snad raději nechá vést značenými trasami s možností kochat se pohledy na okolní přírodu, než stále hledět na displej jakéhosi přístroje z obavy, aby nezabloudili.
Co mně turistika přináší? I když nechodím objímat stromy jako náš pan prezident, tak mi pobyt ve volné přírodě vždy přinášel potřebné odreagování od různých životních problémů a načerpání nové energie. To jsem hledal především v aktivním oddechu, kterým se pro mne stalo turistické značení. Přál bych všem, aby si našli takového koníčka, který by je zabavil i v době, kdy jim jejich tělesná schránka již nedovolí to, co jim dovolovala v mladším věku.
kráceno podle článku Michala Bařinky, © Turista 1-2/2019