Moravští turisté se se Slováky setkali na Velké Javořině
Setkání na Velké Javořině se zúčastnilo také 19 turistů z Adamova
Stává se již několikaletou tradicí, že se Jihomoravská oblast KČT vydává začátkem května na mezinárodní setkání turistů „Přátelství bez hranic“, uskutečněném na některém z vrcholů hor pomezí Moravy a Slovenska.
Tentokrát vyjely tři autobusy našich turistů na 16. ročník uspořádaný na Velké Javorině (Velké Javořině). Jeden autobus organizovala oblast z Brna, druhý z Vyškova a třetí autobus vypravil odbor 1. brněnská. Cílem bylo setkání turistů na Holubyho chatě, kousek pod vrcholem Velké Javoriny. Turistické akce se zúčastnilo na 150 našich členů.
Na Velkou Javorinu, která je nejvyšší horou Bílých Karpat (970 m), vede z moravské strany několik více či méně náročných turisticky značených cest. Kterou si vybrat? Výstup na vrchol budil u některých našich členů značný respekt, ale i obavy, zda si mohou na takový výstup troufnout. Nemuseli se však tentokrát obávat, autobusy mohly vyjet ze slovenské strany až na parkoviště pod Holubyho chatou. Nejzdatnější se vydali na vrchol po červené TZ z „rozcestí Velká Javořina“, aby na pěti kilometrech překonali převýšení 385 metrů a setkali se na Holubyho chatě s těmi, kteří nahoru vyjeli autobusem.
Holubyho chata se nachází na slovenské straně Velké Javoriny, nedaleko vrcholu. Po zapsání na startu jsme si se zájmem prohlédli chatu a seznámili se s její pohnutou historií. Základní kámen původní chaty byl položen v roce 1923, ovšem již v roce 1926 chata téměř kompletně vyhořela. Nová stavba byla dokončena v roce 1930 na zakázku Klubu českých turistů. Po druhé světové válce byla chata postupně v majetku několika organizací, postupně chátrala a dokonce v jedné době byla mimo provoz. Od roku 2006 má chata nového majitele, který se snaží o rekonstrukci tohoto objektu. Název chaty je připomínkou Jozefa Ľudovíta Holubyho, významného regionálního učence a propagátora československé vzájemnosti.
Po krátkém občerstvení se všichni vydali k vrcholu hory, kterým prochází česko-slovenská státní hranice a jeho dominantou je 135 metrů vysoký telekomunikační vysílač. Tady jsme se dozvěděli, že historicky první vysílač o výšce jen patnáct metrů začal vysílat 1. program televize v březnu 1958.
Ač se to nezdálo, bylo to od chaty docela slušné stoupání. Zato vrcholová část Velké Javoriny nás docela uchvátila. Za nádherného počasí, které nás provázelo po celý den, jsme si mohli vychutnat výhledy na slovenskou i moravskou stranu, i když bylo trochu zamženo.
Pro zajímavost, území ve vrcholové části Velké Javoriny tvoří národní přírodní rezervaci a od roku 2008 je tato oblast bezzásahovým územím horského pralesa. Díky poloze na pomezí dvou států, České a Slovenské republiky, bývá právě tento vrchol velmi často místem, kde se koná setkání Čechů a Slováků, a to již od 19. století. Každé léto se na vrcholu pořádají folklorní slavnosti a na poslední neděli v měsíci červenci jsou vždy stanoveny Slavnosti bratrství Slováků a Čechů.
Od vysílače jsme se za častého fotografování vydali k javorinským pomníkům a rozcestníkům, vzdáleným asi 100 m západním směrem. První naše zastavení bylo u kamenného hranolu, který je pomníčkem česko-moravsko-slovenské vzájemnosti odhalený 7. června 1990. O kousek dál byl roku 1998 vztyčen pomník ekologa, ministra životního prostředí ČSFR a velkého propagátora česko-slovenské vzájemnosti Josefa Vavrouška (1945 až 1995), který spolu se svou dcerou tragicky zahynul roku 1995 v Tatrách pod lavinou. K jeho pomníčku mnozí turisté pravidelně přikládají drobné kameny ze svých cest. A tak kolem Vavrouškova pomníku roste mohyla z kamenů a jiných pomníčků.
Odtud jsme si někteří prošli vlastní trasu, z části cyklostezkou, z části modrou TZ a vrátili se zpět k vysílači. Vyvstala otázka, co se zbytkem krásného dne? Protože jsme měli pocit, že máme v nohách málo kilometrů, tak jsme se většinou vydali po zelené TZ do Květné, kde si nás naše autobusy zase vyzvedly na zpáteční cestu k domovu.
Opět jsme prožili pěkný turistický výlet, nachodili 6 až 16 km, užili si setkání s přáteli a v dobré pohodě se vrátili domů. Pár fotek nám bude připomínat pěkně prožité chvíle. A co příště? Jedeme znovu. Kam, to se uvidí za rok.
Jana Pavlíková